OK, takže jsme se dostali k mému třetímu dni v Americe, což byla neděle, a konečně nebylo na pořadu dne krasobruslení. V plánu byl „malý“ výlet po okolí, abych prý taky viděla, jak to tady vypadá. Tady se můžete kouknout na mapu. Postupně se dostanu k jednotlivým bodům. Jenom si uvědomte, že 138 mil je 222 km a opravdu jsme se projeli jenom po okolí 🙂
Vyráželi jsme cca v půl desátý ráno a návrat se konal v půl desátý večer. První zástávka byla ještě nedaleko a vlastně jsme na ní strávili nejvíc času. V Edgewoodském parku se totiž konal Free Wildflowers Walk, což je třímílová procházka (5 km), na které jsme dostali průvodkyni, což je taková „babička“ (doslova, děti z ní byli nadšené, protože vlastní babičku mají přes vodu a vídají se s ní většinou jenom před Skype), která vás provede stezkou a cestou ukazuje místní flóru a faunu a krajinky. Všichni průvodci jsou vlastně dobrovolníci a nadšenci, kteří prošli kurzem a dělají to zadarmo. Mám z toho pár pěkných fotek. A i když jsem ten typ člověka, co se raději dívá na architekturu a courá se městem mezi hromadou lidí, než aby utekl do klidu přírody, měla tahle procházka něco do sebe. Takový svatý klid (odmyslete si neustálý řev těch tří malých padouchů :-)), ale pozitivní bylo, že svou veškerou energii směřovali směrem k babičce a my s Blankou měly chvíli klídeček. Babička na konci překvapeně podotkla, že s ní tuhle stezku ještě celou nikdy žádné děti neušly, a to ty naše nešly, ale lítaly sem a tam. No a korunovala to tím, že mi řekla, že vůbec z mé angličtiny nepoznala, že tu normálně nežiju, ale jsem tu jen na prázdninách (věřte mi, v sedmdesáti letech a s tímhle tvrzením je to jasná stařecká hluchota), ale potěšilo mě to, i když je naprosto jasné, že to není pravda. To moje blekotání se s plynulou řečí nedá moc srovnávat, resp. já možná mluvím plynule, ale těch chyb 😦 Ale domluvím se 😀 A nikdo mě ještě neopravil nebo tak něco, asi jsou tu prostě zvyklí. Celý příspěvek →